pondělí 17. března 2014

Who I am.


 Chtěla bych, abyste věděli, jak strašně těžké je napsat první, úvodní článek, ale věřím, že to všichni víte, proto je tohle mé přání vcelku zbytečné, co už.

Je jasné, že bych se  vám nejdřív asi měla představit, něco vám o sobě napsat. Ale to je přesně to, co já v téhle chvíli neudělám :D. Myslím, že o mně vlastně nic nepotřebujete vědět, vše se dozvíte v mých dalších a dalších článcích.

Jediné, co bych chtěla abyste věděli je to, co ráda dělám. Úplně ze všeho nejvíc (kromě ježdění na koni, samozřejmě) mě baví focení. Miluji focení, nic mě nedokáže potěšit víc, než pocit, že jsem konečně vyfotila hezkou fotku, že se mi podařilo vyfotit přesně to, co jsem chtěla. <3

  A právě tímhle prostředkem se vám pokusím trochu představit.


Každá fotka, kterou jsem vám vyfotila zobrazuje kousek ze mě. Kousek z toho, co mě dělá mnou. A právě tyhle činnosti jsou to, co nejvíc miluji, a co mě nejvíc baví dělat. Třeba se v nějakém tom obrázku sami najdete a zjistíte, že se mnou máte něco společného :).



Čtení. Miluji to. Je pravda, že dřív jsem četla o dost víc, ale času je čím dál méně a povinností více. I tak se ale snažím vždycky si nějaký ten čas najít, protože není nic lepšího, než si sednout, do ruky vzít knížku a po dlouhém dni se vžít do napínavého a úžasného příběhu. <3

Hraní na kytaru. S tím jsem začala nedávno, ale kupodivu mi to docela jde :D Společně se saxofonem a klávesy je právě tohle způsob, jak zabíjím nudu a hlavně to, co dělám ráda. Už od mala jsem na kytaru chtěla umět hrát, a až teď jsem si tak nějak svůj ‚sen‘ začala plnit :)


Klavír. Kapitola sama o sobě. Něco, čemu se věnuji už 6let a stejně mě to pořád bavé. Mohla bych tu psát o tom, co a jak hraji celé hodiny, ale shrnu to do jednoho slova: "Umění."


Malování. Je pravda, že nemaluji a tak často, a mé výtvory nejsou nijak úžasné (vlastně, nejsou ani dobré :D) ale i tak, maluji strašně ráda. Nic se nevyrovná chvilky, kdy vezmete tužku do ruky, do sluchátek si pustíte písničky a malujete. Prostě malujete.

KONĚ. Myslím, že tady není třeba slov. Koně byly, jsou, a vždycky budou v mém životě. Jinak by to ani nešlo. <3




                                                                                                                        Tak to je všechno. S láskou 

2 komentáře:

  1. Já jsem je dřív s vypětím sil a na hranici šílenství vysávala...teď mám nějak odpor k zabíjení čehokoli živého, tak se je buď pokouším nabrat na smeták a vynést, anebo je tam prostě nechám, protože na to už nemám nervy, a doufám, že mi večer nevleze do postele :D
    Hmm...máme společná nadšení pro hudební nástroje :) Hlavně kytara ^^ Na klávesy neumím, ale doma mám takovej starej krám po mámě, tak se pokouším něco naučit :D A saxofon se mi hrozně líbí :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to mně přišel první článek úplně v pohodě, byla jsem ještě plná očekávání, jak se to s blogem bude vyvíjet dál, plna energie jsem psal slovo za slovem a ani mi to nepřišlo a měla jsem vše hotové. Zato nyní je to podle mě těžší... hodně mi do mého volného času zasáhla škola a tréninky, takže na blog není tolik času a články proto musím promýšlet dopředu, nemůžu si prostě jen tak na 2-3 hoďky sednout a psát. :D
    Aww, také miluju čtení, ale jak jsem již zmínila... povinnosti jsou všude! :D
    Tak to já nejsem hudebně nadaná ani náhodou, i když mám doma klávesy- pretty weird! :D
    Myslím, že tvůj první článek se vydařil. :)

    OdpovědětVymazat