Jako první bych se vám chtěla představit. Myslím, že vám bude k ničemu vědět, kolik mi je, jak vypadám a co jsou moje koníčky. (vlastně všechno časem v mých článcích zjistíte) Připravila jsem si pro vás pár otázek, třeba si z nich aspoň trochu uděláte obrázek toho, jaká jsem.
Co ti schází?
Schází mi láska. Schází mi někdo, kdo mě bude opravdu milovat, dojde ke mně, když se všichni otočí zády, obejme mě a řekne „Všechno bude v pořádku, já tady vždycky budu pro tebe a spolu všechno zvládneme.“ Někdo, kdo se mi nebude bát říct, že mě miluje, klidně to vykřičí do světa a nebude se za to stydět. Ten, co se nebude vymlouvat na to, že něco uvnitř mu brání být se mnou šťastný a zkusí s tím bojovat. Kdo by mě mohl poslouchat celou noc, smát se mým blbým vtipům. Říkat, jak mi to sluší, ikdyž budu vypadat příšerně. Někdo, kdo mě nikdy neopustí a nebude mi lhát. Kdo mě chytí za ruku, když budu nervózní. Takovou lásku si představujeme všichni, a časem přijde ke každému. Jen si na ni musíme počkat, aby pak stála za to.
Jsi vždy sama sebou?
Upřímně? Ne. Občas se přetvařuju, nebo se „krotím“. Bojím se, aby mě lidé neodsoudili hned po prvním setkání (a že takoví existují), takže se snažím kontrolovat, co říkám a co dělám, a až toho člověka znám lépe, teprve se chovám podle svého pravého já. Někomu to může znít falešně, ale rozhodně někomu nepodlézám jen abych se zalíbila.
Několik věcí, ze kterých má strach
-smrt
Kdo by se nebál smrti?
-z vážných zdravotních problémů
Bojím se, že se mi něco vážného stane.. Když nad tím přemýšlím, nejradši bych si dala facku, protože nad takovými věcmi bych se vůbec (a už vůbec ne v mém věku) neměla trápit. Boužel, moji mysl neovlivním.
-ze ztráty blízkého
A to nemluvím jen o smrti. Když si s někým vybuduju vztah a mám toho člověka opravdu ráda, tak se někdy stane, že prostě musí z mého života odejít. Takovým věcem se nedá zabránit a přijdou v dobu, kdy je člověk nejméně čeká. Postupem času odloučení zjišťuje, že i to, co mu na dotyčné(m) vadilo, mu chybí. Místo, na kterém jsme spolu byli. Hláška, které jsme se smáli. Společná minulost nás pronásleduje na každém kroku a nějakou dobu trvá, než aspoň částečně zapomeneme.
Abych vás hned nezahltila moc slovy, končím. Mějte se hezky, s pozdravem
děkuju ... ani nevíš jak jsi mě svým komentářem potěšila ... ano ještě pořád s grafikou otravuju ... mě to pořád moc baví ...
OdpovědětVymazatDěkuju :)
OdpovědětVymazatTaky bych chtěla někoho takového, kdo by mě obejmul, s kým bych si pořád povídala, s kým bych se smála jinak než jako s kamarády.. Smrti se určitě taky bojím, ale občas si říkám, že by mi vůbec nevadilo umřít, že na tomhle světě nechci být a zajímá mě co bude po smrti.. Zdravotních problémů se bojí snad úplně každý a já se jich bojím taky hodně. No jinak intr je prostě intr... Když jsem na intr šla úplně poprvé děsila jsem se ho a měla jsem z toho hrozný stres. Jak jsem se ale seznámila se spolubydlícíma, které byly zároven moje spolužačky bylo to super, ale ani ted se z domu na intr nikdy netěším. Vždycky jsem už od soboty otrávená, že musím znovu na intr a je to hroný. Někdy si říkám že prostě nepojedu:DD Ale pokud nejsem nemocná tak vždycky jedu. Na intru je hodně pro a proti. Nejvíc mě na intru štvou ti lidi, kteří dělají bordel (například v ledničce, která je mimochodem většinou furt plná), nebo mě štvou ty sprchy a záchody, které jsou hrozné, ale dá se to.. Jinak je na intru super to, že si můžeš dělat co chceš a nemáš za zády mamku a taky si od rodiny trochu odpočineš. Můžeš si kupovat co chceš a děláš si vlastní jídelníček.. to mi vyhovuje, protože doma vždycky sním na co přijdu a na intru si kupuju jen zdravé věci. No, ale kdybych si měla vybrat mezi tím být na intru a dojížděním asi bych si vybrala dojíždění, ale popravdě se mi intr v nějakých věcech líbí takže nevím:D Určitě je to ze začátku hodně stresu z nových lidí a z prostředí, ale časem to bude pořád lepší a lepší:)
OdpovědětVymazatDíky :D Já fotím ráda, jenomže o focení jako takovém nic nevím...co se týče světla, kompozice, atp., jsem úplně mimo, tak když už ne úplně lamerské, jsou ty fotky minimálně dost amatérské :D
OdpovědětVymazatJá bez nich taky právě skoro nevydržím...tak se snažím abstinovat :)
Jinak se mám unaveně a trochu nervózně, protože jsem se dozvěděla, že za týden máme obhajoby ročníkovek :D Díky za optání :3 Jak se máš ty?
***
Konečně k článku :D Jak zmiňuješ strach ze smrti...zrovna jsme brali epikureismus, kde je takový dobrý poznatek, který má právě pomoct překonat strach ze smrti: "Pokud jsme někde my, není tam smrt. A pokud je někde smrt, nejsme tam my" :) nevím, nakolik je to povzbudivý, každopádně je to dobré filozofické zamyšlení :D Ztráta, zdravotní problémy...kdo by se jich neobával :)
Pěkný shrnutí, ale říkám si, že takových článků bude asi na představení víc. :D :) Je fajn se dovědět něco nového o dalších blogerů. Strach i přání mi znějí "povědomě", umím si to představit, protože sama se v některých věcech shoduji. Koukám, že blog máš teďka někdy od března...? Tak ať se daří! :)
OdpovědětVymazat